V Nadějkově se uskutečnila akce s názvem Setkání s ČSV, která byla určena především aktivním majitelům ČSV a zájemcům o toto plemeno, aby se zde sešli a vzájemně si sdělovali zkušenosti z různých psích sportů a podívali se na jejich ukázky.

Víkend začal v pátek večer přednáškami o jednotlivých sportech. Kupodivu jsme nakonec dojeli včas i přes zácpy na dálnici a trošce pátrání, kde že se areál nachází (nějak jsme nevěřili, že fakt máme jet lesem po té štěrkové cestě s cedulí pěší zóna :D). Byla jsem trochu nečekaně požádána, abych přednášela o canicrossu a obedience… a navíc ještě dostala za úkol přebrat Pavlovo povídání o zkoušce vytrvalosti a dogtrecích… no nějak jsem to zvládla 🙂 Nejvíc mě zaujala přednáška o záchranářském výcviku o kterém jsem dosud moc nevěděla 🙂

V sobotu ráno se začínalo docela brzy ukázkami sportovní kynologie a možností vyzkoušet si coursing a obrany. Coursing jsme vynechali, protože nemůžu si pomoct, nepřijde mi rozumné učit ČSV lovit něco pohybujícího se v louce :))) Navíc Dingo by nejspíš za nějakým hloupým střapcem vůbec neběžel a Friska je teď zrovna právě ve fázi výchovy „v louce se nic nehoní za žádných okolností“, tak jsem nemínila si výchovu nabourávat 🙂 Ostatní si to ale zkoušeli a psy to převážně dost bavilo. Dorazila taky Dingova ségra Nessie a šel jí pěkně i coursing i obrany. Srdcerváči se prostě nezapřou 😉 Dinga jsem vzala taky na obrany, chtěla jsem využít toho, že si můžeme zase zakousat (zase to máme u nás na cvičáku s figurantem všelijaké) a taky zkusit jiného figuranta… no nedopadlo to moc slavně. Figurant byl trochu zvláštní, nejprve místo, aby nechal Dinga pořádně kousat, i když jsem ho informovala, v jaké fázi výcviku jsme, se tam s ním zkoušel tahat o peška jak se štěnětem, což Dinga teda neuspokojovalo. Nakonec se mi podařilo ho přemluvit, aby ho vzal na druhé kolo na rukáv s vyštěkáním v maketě a tak, což teda udělal, ale nějak jsem to nedávala zase já… Figurant mi přišel hrozně zmatený, mluvil střídavě na mě a na psa a já nestíhala odlišovat, co komu patří… navíc měl úplně jiné metody, než znám, takže jsem se tam motala jak vítr v bedně… ještě, že Dingo věděl co má dělat a snažil se, jak mohl… No aspoň to nebyla úplná ostuda 🙂 Doufala jsem, že uvidím kousat taky ostatní psy, hlavně ty „legendy“, ale nakonec krom Dinga a Nessie šla snad jen samá štěňata… asi ani ostatní neměli z figuranta moc dobrý pocit… i když vyloženě špatný nebyl, ale…

Po obědě dorazil Pavel s koloběžkou a ukazoval, jak Elli tahá a povídal o tom a dogtrecích… byl o to velký zájem 🙂 Lidi si mohli i koloběžku půjčit a zkusit si to sami.

Odpoledne pak probíhala ukázka záchranařiny, což mě bavilo úplně nejvíc. Přihlásila jsem se jako dobrovolník na hledanou osobu a byl to fakt dobrý zážitek,  nechat se najít psem. Uznávám, že neznat čévéčka, asi bych se i trochu bála 😀 Když tak člověk sedí v roští na zemi a přiřítí se k němu vlk, který mu vrazí čumák až do obličeje, začne se šklebit a cenit zuby, jak se mu nechce štěkat :D, a pak začne vydávat různé zvuky a nakonec i štěkat, pořád člověku přímo do obličeje, a ještě u toho prská 😀 No jako prostě super zážitek. Ale musím říct, že Cenzie byla šikovná a oba figuranty bez problémů našla… a ještě jsme se u toho dost pobavili :)))

Po večeři probíhal sranda závod, u kterého jsme se fakt zasmáli. Spočíval v tom, že člověk musel vypít panáka čehosi, proběhnout se psem skupinkou lidí, přeskočit s ním lavičku, pak musel pes přelézt stůl, podlézt stůl, člověk dokopat děravý míč do branky, a nakonec chytit figuranta (pes nebo člověk, to bylo jedno :D). Největší legrace byla s figurantem, který si nejprve bral peška, ale když viděl, že žádný ze psů ho nehodlá lovit, jen běží za páníčkem a koukají, běhal už jen tak bez ničeho… trochu sebevrah. Taky se mu to vymstilo, když šla na řadu Hanka s Brennou a Brenna, která nenašla rukáv, prostě štípla figuranta do zadku 😀 Nejlepší byla ovšem Elli, která v životě figuranta neviděla, ale okamžitě pochopila, o co jde a kdyby jí Pavel včas nechytil, aby se bezpardonu pověsila figurantovi na holou ruku 😀 Srdcerváči se prostě nezapřou 😉 Ještě štěstí, že na Dinga jediného si vzal rukáv, protože jak jsem vyrazila rozběhnutá po mokré trávě, prostě jsem psa neudržela a musela pustit vodítko… a tak si dal Dingo pěkné malé hladké zadržení, za které sklidil potlesk diváků 😀 Friska s Lukášem nečekaně závod vyhráli, Fris sice taky figuranta neulovila, ale honila ho celkem přesvědčivě 😀

Večer pak probíhala ještě debata o předvedených ukázkách sportů a nakonec vyhlášení výsledků sranda závodu, které se dost protáhlo tím, že všichni zúčastnění si chodili losovat z „pytle plného píčovin“ ceny (fakt to byly slušné blbosti od „hodnotné literatury“ po polorozpadlé dětské hračky) a ti na prvních místech taky museli plnit různé úkoly podle vybraných písmenek A,B,C… Podařilo se nám to s Lukášem šikovně nafixlovat tak, že jsme na tom vydělali nejvíc, když Lukáš vyhrál pod písmenkem A koláč pro celý náš stůl :)))

Zábava se protáhla dlouho do noci a fakt jsme se slušně nasmáli. Ráno víkend pokračoval neoficiální návštěvou, které jsme se ovšem nezúčastnili, protože jsem musela na myší výstavu 🙂 Taky jsem si připadala trochu jak pojízdný cirkus, když jsme v pátek vyráželi s autem plným věcí, psů a potkanů 😀 Prvně jsme jeli někam hromadně celá domácnost 😉

Akce to byla rozhodně vydařená a doufám, že organizátoři zorganizují zase něco podobného 🙂 Jen bych klidně vynechala tu výstavu a udělala více ukázek a trochu volnější program, bylo to zajímavé, ale dost nahuštěné a trochu moc rychlé :)))