Na canicross na kraji Jizerek jsem byla přihlášená ještě dřív, než si Dingo přivodil svůj úraz. Nakonec by už asi byl schopný ho odběhnout, ale na poslední chvíli jsem se rozhodla ho nechat ještě v klidu a zkusit běžet s Frisky 🙂

Dorazila taky Adéla, která se pro změnu rozhodla běžet s Aresem, místo se Šedivkou, taky proto, abychom si mohly popůjčovat postroje 😀 Já mám dobrý na Dinga a ona na Šedivku, tak jsem si je prohodily 🙂 Frisce se Ari se Šedou samozřejmě hned líbili, i když ona jim o dost míň, ale nakonec interakce proběhla celkem bezproblémově.

Start byl až v deset a Adéla startovala hned na začátku, zatímco já skoro ve tři čtvrtě na jedenáct. Bylo už vedro jako v peci. Ostatní závodníci horečně namáčeli psy v připravených kádích. Nebo spíš závodnice a jen ty, co psa měly :))) Závod byl totiž pořádán jako čistě dámský závod a byly dvě kategorie „se psem“ a „bez psa“ 🙂 Po chvilce přemýšlení, jestli to není zbytečné, jsem Fris do kádě strčila taky a jala se jí polévat vodou… bylo to zbytečné, samozřejmě 😀 Voda jí pochopitelně po kožichu akorát stekla a zůstala prakticky suchá… Tak ne no.

Těsně před tím, než jsme vystartovaly, doběhla Adéla. Ares se začal vítat se Šedivkou a Pavlem a Sárou, který je hlídal… a Friska chtěla za nimi. Přesvědčovala jsem jí, že poběžíme na druhou stranu ale marně. Jako na potvoru asi tři minuty před námi nestartoval nikdo se psem (měli to nějak různě proházené), takže neměla motivaci ani tímhle směrem. No nic, prostě poběžíme a uvidíme :)))

Tak jsme vystartovaly. Do krpálu po asfaltu :))) Po sto metrech jsme potkali Aničku s Erou, se kterou se Friska taky už stihla před startem seznámit, takže další zádrhel 😀 Ale tak lepší, že Frisky všechny psy zbožňuje, než kdyby je chtěla sežrat… ale ne vždycky je to výhoda…

Po asi půl kilometru střídavého Frisky táhnutí i v těch cca 30°C do krpálu po asfaltu a střídavého zevlování po okolí a motání se do šňůry, nás předbíhá paní s bíglicí… No konečně! :))) Friska okamžitě zařazuje vyšší rychlostní stupeň, zabírá a vyráží za nimi… a tak se asi dvě třetiny trasy jen vezeme… Friska s jazykem na vestě táhne jako zjednaná za pekelně rychlou bíglicí. Míjíme dvě občerstvovací/ochlazovací zastávky, neb jak už jsem se poučila „all weather“ psa nemá cenu namáčet a Frisky odmítá i pít.

Cesta vede stále příjemně lesem, i když cesty jsou široké a slunko svítí skoro všude, ale terén je parádní, skoro rovina, suprová trasa. Asi kilák před cílem nám bígl mizí z dohledu a Friska to krapet vzdává a začíná se flákat. Bohužel nemá ještě naučené různé povely a povzbuzování jako Dingo… zkouším na ní svoje „hejaheja“, abych jí povzbudila do cvalu, což Dingovi pomáhá a pokud není úplně zpruzelý, obvykle nacválá… Friska se na mě jen kouká, co jako blbnu a ještě víc zpomalí tím, jak se otáčí… No tak ne no… Tak hlavně nějak běž, kočko.

Pak už následoval seběh do cíle. Myslela jsem, že Frisky stejně jako Dingo zrychlí, ale ne… Jen kousek, pak uviděla cíl a začala zevlovat… vzala jsem jí z asfaltu na trávu, tak to bylo o trochu lepší, ale nic moc. Asi se jí tam nechtělo zpátky mezi ty davy lidí a řvoucí repráky. Nebála se toho, ale moc se jí tam nelíbilo… asi se projevila nedostatečná socializace… Korunu všemu nasadilo objevení Lukáše, který za námi přijel na koloběžce a stál u trati kousek od cíle… a bylo po běhu. Do cíle jsem skoro vlekla otáčející se zmatené zvíře… nechápala, proč se s ním nemůže jít přivítat 😀

V cíli jsem jí šoupla do kádě s vodou, kde zůstala odevzdaně stát, chladila tlapy a nechtěla ven :))) Asi je dneska fakt teplo… Čekání na vyhlášení jsme si krátili občerstvením v hospodě U Čápa a Friska louděním jídla a obtěžováním všech psů, co potkala… zřejmě žije v domnění, že všichni psi čekají jen na to, až si s ní budou moct hrát 🙂 Nakonec ke hře znásilnila Eru a zdála se úplně spokojená :)))

Pořadí jsme se nějak nedozvěděli, ale snad to ještě přijde. Adéla chtěla být do desátého místa, což nebyla, ale Ares v tom vedru a trochu blahobytné kondici, jí taky trochu stávkoval… a navíc, pro něj jsou tyhle tratě prostě moc krátké :)))