Dingovi jsou dneska právě tři roky 🙂

Chtěla jsem původně napsat, jak z šíleného nezkrotného štěněte a bláznivého puberťáka vyrostl rozumný dospělý pes… Jak je úžasně hodný, klidný, vyrovnaný, ve všech situacích ovladatelný, jak složil několik zkoušek, získal výstavní úspěchy, jak poměrně úspěšně absolvoval řadu dogtreků a canicrossů a v neposlední řadě prošel letos bonitací… zkrátka že se z něj stal nudně úspěšný tuctový pes.

Dnes ráno mě ovšem vyvedl z omylu, když mi při pouštění z kotce dokázal v ohromném nadšení, že mě vidí, jedním skokem rozdrápnout nohu a roztrhnout tepláky… a o chvíli později mi při venčení zcela nečekaně utekl za nějakou úplně cizí paní, kterou se rozhodl z jakéhosi důvodu přivítat, poskákal jí a oslintal kabát… A tak nezbývá než konstatovat, že je to stále ještě ten náš malý bláznivý potrhlý Dinoušek a že opravdu doufám, že mu ta nezkrotná radost ze života vydrží už na vždycky – jak už tradičně odpočítávám, ještě na dalších aspoň dvanáct let :)))

Všechno nejlepší Dýně, jsi to nejlepší, co nás mohlo potkat, ty potvora jedna! 😀