O víkendu jsme se s Dinouškem zúčastnili přeboru ČSV v Jedovnicích.

Na Moravu jsme vyrazili už v pátek večer. Chvilku jsem měla dilema, jestli
nejet dřív a nepřidat se na obranářský trénink, ale nakonec jsem usoudila,
že bude lepší to moc nepokoušet a neukazovat Dingovi, že by tam na place
mohl taky kousat, aby si zase pak v sobotu nepletl rozhodčího s figurantem
😀 Tím pádem jsme nějak pořád měli dost času, až jsme vyjeli odpoledne
kdoví kdy a pak po cestě řešili s Romanou od Dantey, že nevíme, jestli nás
ještě tak pozdě ubytují, protože Danteovi :))) taky nestíhali 🙂
Nakonec to dobře dopadlo, večer jsme chvíli poseděli a popovídali v
hospůdce a šli docela brzo spát…
Noc byla příšerná… aby nám nebyla zima, spali jsme s Lukášem na jedné
posteli (to byl nápad, jako bychom neměli dost teplé spacáky :D) a navíc
psi, kteří neměli večer už dost času se řádně vyřádit, se celou noc budili
a pošťuchovali se… no super 😀
Ráno bylo pěkně hnusně a zima. Do osmi měla být přejímka, pak losování
čísel a až v devět nástup… pak teprve se jelo na stopy. Jelikož já s Dingem
i Romana s Danteou jsme nastupovali v kategorii podle ZZO, stopy se nás
netýkaly… a tak jsem čekali a čekali 🙂 Výhodu to mělo v tom, že Dingo
byl čím dál tím znuděnější, což bylo předpokladem k tomu, že pak bude
nadšený, že může dělat cokoliv jiného, než se nudit 😀 Ale jinak to v té
zimě a občasném mrholení nebylo nic moc… a v chatce nebylo o moc tepleji
🙂
Někdy po jedenácté jsme konečně šli na řadu.
První šla Dantea, po ní Terka s Dynou Vlčí naděje a nakonec my. To bylo dobré. Měly jsme strach, že půjdeme s Romanou po sobě a psi nam jeden za druhým utečou. I tak jsme řešily, kam se schovat:) Dohodly jsme se, že tam zůstanu s Dingem stát, protože kdybych s ním odešla, Dantea uteče za námi. Takhle utekla jen na kraj placu k nám 🙂 Jinak jim to šlo ale moc pěkně. Terce s Dynou to taky šlo dobře. A tak jsme měli konkurenci 🙂
Dingo si naštěstí asi konečně v hlavě srovnal, kdo je figurant a kdo rozhodčí a choval se perfektně 🙂 Výkon byl horší… přivolání už už vypadalo, že bude ok, když si vteřinu před tím, než jsem vyslovila povel, vzpomněl, že je tam vlastně ségra a vzal taky čáru 😀 Takže přivolání na druhý povel. Chůze u nohy byla tristní, tak jako je poslední dobou pořád… navíc měl Dingo tendenci pořád něco čichat (až následně, když si chůzi u nohy odčichali úplně všichni psi do jednoho, jsme pochopili, že se nám tam po placu asi prošla nějaká háravka 😀 super). Obraty u nohy, které jsou momentálně Dingovou silnou stránkou dopadly příšerně, protože na druhé straně placu si v tu chvíli hrálo nějaké ČSV s ovčákem (to je taky nápad nechat si u placu hrát psy!) a Dingo na ně zíral a nevnímal, že na něj mluvím. Odložení za chůze bylo slabé, což jsem čekala – pomalé a nakřivo. Aspoň že si to zachránil aportem, ten byl na Dingovy poměry opravdu perfektní… malinko překusoval a dřív se zařadil k noze, ale jinak super – rychlé, nadšené, veselé… vypadal opravdu přesvědčivě, že ho to hrozně baví 😀 Na odložení jsem šla s tím, že to už přece dáme… do té chvíle, než si rozhodčí uvědomil, že nám tam musí dát nějakého nástřelového  psa a nenapadlo ho nic lepšího, než tam poslat znovu Romanu s Danteou. Tak tím jsme skončili 😀 Vydržel ležet docela dlouho… až do chvíle, než Dantea vyrazila za aportem. Jasná výzva ke hře přece, kterou nemůže jako slušně vychovaný gentleman odmítnout 😀 Rozhodčí koukal dost překvapeně, když jsme se s Romanou smály nad honícími se psi a vlažně se je pokoušely odchytit… jsou prostě situace, kdy vyhrává ten, kdo si udrží dobrou náladu :)))
Speciální cviky potom proběhly prakticky bez problémů až na to, že Dinga jako obvykle prudili lidi kopající do míče (nevím, proč zrovna tohle musí být ve zkoušce, ale Dingo prostě nenávidí když někdo kope do míče… nevím proč, možná s tím má nějakou špatnou zkušenost nebo je mu to prostě jen nepříjemné, ale prostě to nesnáší) a tak při tom Marušce málem vyrazil zuby náhubkem, jak se jí snažil přesvědčit, aby toho nechala 😀 Ale jinak poslouchal dobře 🙂
Chtěla jsem vidět aspoň kus poslušností ze ZVV a hlavně jejich obrany, protože krom asi dvou nebo tří psů jsem neviděla ještě pořádně žádné dobře kousající čévéčko… a tady teď byla vlastně elita 😉 Jenže jsem měla hrozný hlad a začalo pršet, tak jsem šla se zbytekem naší „smečky“ na oběd a chtěla se vrátit na ty obrany… a já trubka jsem je propásla! Přišla jsem už po :/ Byla jsem fakt naštvaná, ačkoliv mě Hanka utěšovala, že jsem o nic nepřišla, že to bylo hrozný 😀 Dneska byl evidentně nějaký smolný den 🙂
Čekali jsme pak hrozně dlouho na vyhlášení, přičemž se Dinoušek stihl seznámit snad se všemi fenami, co tu byly 🙂 Pak už konečně přišla chvíle pravdy :))) Ukázalo se, že sestřička Dantea byla o kus lepší než my a kategorii ZZO vyhrála, Dingo skončil druhý a Dyna třetí. Dostaly jsme krásné poháry, tak jsme nakonec měla radost, i když Dingův výkon nebyl to, co jsem si představovala 🙂
Večer jsme zašli do bezvadné restaurace na druhé straně rybníka, u něhož ležel náš kemp. Bylo to tam moc fajn a hrála tam živá hudba příjemné písničky.
Romana s Lukášem se nakonec rozhodli ještě večer odjet, ale místo nich začali přijíždět lidi na zítřejší výstavu, takže jsme ještě večer příjemně poseděli a popovídali. Ráno příjemné povídání pokračovalo na výstavě 🙂 Chtěli jsme se tam zdržet jen chvilku, ale nakonec jsme se pořád zakecávali s dalšíma a dalšíma lidma a nemohli nějak odjet 😀 Přijelo spoustu Dingových příbuzných Srdcerváčů i plno dalších známých, které jsme dlouho neviděli a rádi je potkali… Udělalo se taky konečně mnohem lepší počasí, začalo svítit slunko a bylo příjemně.
Nakonec jsme přece jen vyrazili na krátký výlet kolem Macochy… Lukáš tam ještě nikdy nebyl a já naposledy jako děcko, tak jsem si to moc nepamatovala :)))
Pak už nás čekala jen ta zatraceně dlouhá cesta domů… já nevím, že musí být pořád všechny akce tak daleko od nás 😀