Minulý canicross, kde jsme nedopadli na naše poměry až tak špatně, nás motivoval, zkusit další 🙂 A tak jsme vyrazili do Dobříše, na poslední závod seriálu Hill’s cup.

Abychom mohli s Lukášem běžet oba, přemluvili jsme Adélu, aby nám půjčila Šedivku. Adély podmínka byla, že s ní poběžím já, protože jí víc znám 🙂 Klidně jsem jí to slíbila – jeden nebo druhý flákající se šedivák, však je to jedno :)))
Do Dobříše jsme vyráželi netradičně až v sobotu odpoledne, protože sobotní etapa byla večerní po tmě s čelovkama 🙂 Šedivou jsme si ovšem vyzvedli už ráno, protože Adéla musela na brigádu. A tak se nám doma váleli na gauči půl dne dva psi 🙂 Šedivka byla zlatá, neměla nejmenší problém s tím, že jsem jí ukradla a odvezla 😉 Být na jejím místě Dingo, tak nevím, co by se dělo 😀 Jen nevím, jestli Šedivou Adéla něčím dopuje, nebo byla přece jen trochu nesvá, ale neustále chodila olizovat buď nás, nebo Dinga a pomalu na chvíli si nebyla schopná lehnout 😀 Za chvíli už toho měl Dingo dost, protože když chce spát a někdo ho prudí, to on nerad. A tak jakmile si Shadow chvíli lehla, seděli jsme oba s Lukášem jak sochy, abychom jí náhodou pohybem nevzbudili 😀
Ve čtyři odpoledne jsme vyrazili. Tentokrát se role obrátili. Dingo v přepravce v autě prudil a stihl se poblít, ještě, než jsme vyjeli z města 😀 Zatímco Šedivka si lehla a spala prakticky celou cestu v kuse, nic s ní nehnulo 🙂
Závod startoval v osm večer a startovalo se intervalově po třech. Šedivka chudák, která má se psy tolik strašných zkušeností, že by to vydalo na „zkažení“ několika psů dohromady, tu z toho byla krapet vyplesklá. A tak to ze začátku vypadalo, že máme dva hodné psíky… Dingo jako obvykle ohařoidy neřešil a Shadow se neodvážila ceknout 😀 Postupně jak získávala vedle Dinga na jistotě, začínala si dovolovat a Dinouš, hajzlík, nelenil se přidat k ní 😀 A tak v neděli už byli docela oba na zabití :/
Nic méně v sobotu večer na startu byla Šedivá hodná 😉 Dokonce jsem jí nakonec nedala ani ten koš, usoudila jsem, že jí nějak ukočíruju. Lukáš s Dingem startovali asi někde v půlce, my až úplně poslední s Janou Zetkovou a Aničkou s Žufrikem. Šedivá vyrazila jak když do ní střelí, zřejmě v domění, že běží zpátky ke stanu a že tam bude Lukáš a Dingo, jakmile ale trať zatočila a ona pochopila, že stan není naším cílem, znejistěla a pak už se jí dál moc nechtělo 🙂
I po tmě se ale běželo docela dobře. Šedivá sice netáhla, ale běžela většinou přede mnou, občas vedle mě. Potíž byla akorát s kontrolama na trati, protože ve tmě se pohybující lidé se světýlky jí krapet znervozňovali a měla tendenci zpomalovat 😀 Jinak ale šlapala pěkně, nasadila si tempo a běžela… bohužel její tempo je o fous pomalejší než Dingovo, což mi nějak nedošlo – zvyklá běžet tak, jak běží Dinouš, že i když netáhne, máme dobrou rychlost, nedošlo mi, že s Šedivou se její rychlostí flákám… dělalo mi problém si to uvědomovat a popohánět sebe i jí 🙂
Těsně před cílem se vybíhalo na louku, kde jsme se před startem byli projít, což Šedivka poznala, nasála a vyrazila po stopě! Akorát v cíli řvoucí lidi jí opět zarazili… ale když uviděla Dinga, nadšení bylo ohromné! :)))
Měla jsem z toho běhu nakonec docela dobrý pocit a Lukáš s Dingem taky… litoval jen, že prý trochu nepřidali i když by mohli, protože jsme si trať nebyli projít, nevěděl, jak je dlouhá a zbytečně se šetřil… prý běželi i docela kus s nejlepšíma holkama – jo, když Dingo chce, tak to jde 😉
Večer jsme chvíli poseděli u občerstvení s Žufrikama a šli brzy spát. Naskládat psy do stanu byla taky legrace 😀 Šedivé se zdálo nekonečně vtipné, že tam všichni ležíme na zemi vedle ní a tak po nás lezla, olizovala, okusovala, provokovala Dinga… trvalo nám asi deset minut, než jsem jí přesvědčili, že by si mohla lehnout. I tak nás chodila několikrát za noc kontrolovat olizováním obličeje… asi měla strach, jestli žijeme 😀 Jinak ale dobré a stan prošel zatěžkávací zkouškou dvou psů 😉
Start druhé etapy byl v deset hodin hromadný po kategoriích. Asi šedesát histericky řvoucích psů naráz bylo na naše vlky trochu moc… i Dingo, který se jinak přidává na startu ke štěkání, tam stál dneska nejistý a stahoval ocas… možná se na něj přenášela nejistota Šedivky nebo nervozita Lukáše? Šedivá se tvářila, že by byla nejradši kdekoliv jinde.. i přes to jsem si troufla jít s ní bez koše.
Start proběhl dobře a Šedivá neřešila nic… neměla ani ten blbý nápad, jako má Dingo, vrčet a štěkat a skákat po ostatních psech, že je to jako děsná prča, že všichni běží. Prostě jen běžela a nic neřešila. Opět táhla až k odbočce do lesa a pak se skoro zastavila a dál se jí nechtělo. Další asi čtvrtinu délky tratě běžela poněkud nejistě… pak ale nevím co jí popadlo a vyrazila. A běžela krásně svižně a celý zbytek cesty táhla! Sice jen klusem a při její velikosti to nebylo nic zvláštního, ale i tak jsem zírala, že se vůbec tak snažila. Měla jsem z ní velkou radost 🙂
Po skončení canicrossu probíhal jetšě jeden místní cc, na který jsme se už nepřihlásili, ale taky vtipný biatlon se psy 😀 To jsme si nemohli nechat ujít!
Střílelo se ze vzduchovek – lámaček 😀 Asi jsem z toho střílela prvně v životě, nebo možná někdy jako dítě na táboře, vůbec jsem ani nevěděla, jak se to nabíjí:D Terče byly papírové, trochu blízko (podle mě to zdaleka nebylo 10m) a místo podložek byly karimatky a alumatky 😀 Psi se měli po dobu střelby uvazovat na stake-out vedle. Byli tam docela blízko u sebe, takže jsem si tam pro Šedivou radši přichystala koš. No to bude švanda 😀
Startovalo se po šesti ve vlnách. Náhodou jsme startovali v šestici s Lukášem a jinak samé holky s ESP. A tak se nějak nečekaně ukázalo, v čem je síla vlků proti ohařoidům – ve smečce 😉 Trať měla jen asi 1,5km, což bylo krátké a za střelbu byla velká časová penalizace (za každou chybu dvacet vteřin), což byla taky voda na náš mlýn 🙂
Vlci vystartovali jako obvykle výborně – ještě se u toho stihli pošťuchovat a okusovat si hlavy a to v plném trysku, magoři 😀 Pak už jsme najednou nechali všechny ohaře za sebou… Dingovi se moc běžet nechtělo, asi jak byl první, bylo mu to divné… a navíc za ním Šedivka, čekal na ní. Lukáše ale běžel rychle a hnal ho… a Shadow hnala za nimi jako šílená. Kdyby tak rychle běžel se mnou Dingo, asi bych se bála 😀 Šedivá přece jen nemá tu rychlost ani tu sílu, i tak jsme ale letěli slušně.
Na střelnici jsem Šedivou šoupla k úvazu vedle Dinga a narazila jí radši ten koš. Automaticky jsem překontrolovala „palebnou čáru“ :))), na alumatku ne, to bude klouzat, karimatka by šla… pak jsem zalehla a dál nevím 😀 Zajímavé, jak některé zvyky si člověk nese asi na věky – když střílím, nevnímám. Až potom mi řekli, že se mezi tím Dingovi s Šedivou podařilo odejít s úvazovým kolíkem 😀 Vůbec jsem to nepostřehla 😀 Trochu jsem zápasila s nabíjením a chvíli přemýšlela, jak se s tím vůbec míří 😀 Ale ty terče na tu vzdálenost podle mě prostě nešly netrefit :))) Ze střelnice už se běželo rovnou do cíle. Přišlo mi to celé ohromně zábavné a měla jsem velikou radost ze Šedivky… jasně, že táhla za Dingem… ale taky se na to mohla vykašlat, Dingo třeba tohle nedělá, že by táhl za jiným psem i třeba známým… Lukáš byl samozřejmě z Dinga zklamaný a taky si dal za dvě, takže bylo jasné, že na tom moc dobře nebude. Ale týmová práce to byla moc pěkná 😉 Inu vlčí smečka prostě funguje 😀
Šli jsme si zabalit a dát něco k jídlu a ve tři bylo vyhlášení. Lukáš s Dingem skončili 15. z 20-ti s celkem pěkným časem. Dingo se ráno snažil a běžel svižně a tak si i vylepšili průměrnou rychlost 😉 Já s Šedivou jsem skončila 11. z 13-ti, což nezní tak dobře :), ale i tak jsem byla spokojená. Šedivá ukázala, že má potenciál stát se dobrým musherským psem… stačilo by trochu tréninku a zlepšit kondici 😉
V biatlonu byli Lukáš s Dingem 13. z 20-ti, takže celkem slušný výsledek i na špatnou střelbu a Dingův bojkot 😉
No a největší překvapení se konalo s umístěním mě a Šedivé – absolutně nečekaně jsme to vyhrály! 😀 Zírala jsem jako blázen, chvilku přemýšlela, jestli to není nějaká chyba a nakonec ani nepogratulovala soupeřům v tom zmatku, protože jsem na stupně táhla Šedivou a místo gratulací řešila, aby se nechytla s nějakým psem… 😀 No zmatek slušný :)))
Radost ohromná, vyhráli jsme postroj (Šedivce je veliký, tak zůstal Dingovi), jen škoda, že k tomu nebyl aspoň diplom nebo tak… ale jinak si nestěžuju 😉
A tak byl závod nakonec úspěšný… a můžeme trénovat na další 😉