A nebo že by spíš vánoční? 😀

Do Jevišek jsem vyrazili už tradičně a zřejmě tradičně tam přivezli příšerné počasí 😀 Že u nás je sníh už víc jak čtyři měsíce v kuse a Velikonoce jsou taky na sněhu člověka moc nepřekvapí (i když přece jen štve), prostě Jizerky 🙂 O to víc jsem se těšila „do teplých krajin, do jižní Evropy“, jak z legrace říkáme jižní Moravě, protože tam na přelomu března a dubna bude určitě už teplo!

Jak jsme sjeli z hor k Turnovu, sníh zmizel a tradičně nebyl v celé nížině. Čísílka na teploměru lezla utěšeně nahoru. Zatímco v Jablonci se držela kolem nuly, u Mladé Boleslavi už se šplhala k pěti stupňům. Super! Zase tak zlé to nebude a hlavně si konečně s Dingem pocvičíme stopy, když tam nebude sníh. Optimismus mi vydržel až na Vysočinu, kde teplota začala klesat k nule a výška sněhové pokrývky od nuly stoupat :/ Utěšovala jsem se, že to je těma kopcema, Jevišky jsou dole, to bude v pohodě… Zbytky nadějí mi vzal pohled na navigaci… „Ty Luky, ten sníh už má jen 40km na to, aby zmizel…“

Nezmizel. Byly ho tu sice jen zbytky, ale byl tu. V tu chvíli už mi to ale bylo jedno. S poblitým Dingem jsme krasojízdou vjeli do kantýny v kempu a začali se bouřlivě vítat. Ani jsem si neuvědomila, jak ráda některé lidi zase po takové době vidím! 🙂 Vyfasovali jsme chatku, vylovili z jejich chatky Dingovu ségru Danteu a její smečku – Romanu s Lukášem, kteří tu byli poprvé, a ještě než jsem se přestěhovali do tepla a bujného veselí kantýny, zkusili jsme si zahřát taky naší chatku. K tomuto účelu jsme si přivezli maličký, asi dvacet pět let starý přímotop… Bohužel elektroinstalace chatek se ukázala jako ne úplně stvořená na kamínka sice maličká, ale s ohromným příkonem 😀 A tak jsme vyhodili pojistky :)))

Uvnitř kantýny se popíjel tradiční medvídek a další dobroty a povídalo a povídalo. Někteří už měli trochu problém mluvit :))) Karel Skoupý tu měl obě fenky a byl už tak v náladě, že mu nevadilo, že Grey ujídá a upíjí každému, co jí kdo dá 😀 Chutnalo jí všechno, i medvídek 😀 Darču začal Lukáš prudit tak, že ta nebetyčně flegmatická fenka asi prvně v životě vystartovala… bohužel se trefila a slušně Lukášovi roztrhla pusu 😀 Karel ve své opilecké pýše několikrát Lukášovi gratuloval, že je první, koho kousla, a jak je za to na ní hrdý 😀 Naštěstí slivovice jako dezinfekce postačila a jelo se dál, až do hluboké noci 😀

Spát jsme šli hodně po půlnoci. V chatce byla parádní zima a tak Lukáš, ve své opilecké pýše, se rozhodl zkusit znovu zatopit. Ani jsem mu to nerozmlouvala. A tak běžel znova nahazovat pojistky 😀

Ze slastného spánku mě vprostřed noci vzbudilo „přemísťující se štěkání“, hlavou mi bleskla myšlenka, že někomu zřejmě utekl pes… To zase bude ráno historka 🙂 A byla.

Ráno bylo dosti ospalé. Jelikož bylo jasné, že na stopy se v tomhle nepůjde a co teda bude, bylo nejisté, všichni se z chatek trousili postupně, a s mohutným zíváním se potáceli venčit psy a vařit čaj do kantýny 😀 Všude vládl klid rána po flámu do té chvíle, než se přiřítila Dana v čele bandy ruských reportérů a kameramanů. Přijeli natáčet nějaký dokument o národních plemenech.

A tak lidi, napůl ještě pod vlivem a na půl spící, vláčeni ven z chatek svými psy, padali rovnou do náruče rozhovoruchvitvých Rusů. Reportér byl slušný nebojsa, ale když se začal ňuchňat s Hittem, který cizí divné chlapy dvakrát nemusí a nebere si s vysvětlováním svých názorů servítky, začali se za něj bát jiní. V Monče by se asi v té chvíli krve nedořezali 😀

Taky se vzápětí osvětlila noční příhoda s uteklým psem a navázala další 🙂 Karel večer v silně bezstarostné náladě zapadl do chatky i se psy a neuvázal je, takže Darinka se v noci vydala na výlet. Údajně obíhala kotce a schválně rozštěkávala všechny psy, pak doběhla před kotec k Hittovi a natřásala se tam před ním. Asi to měl být nějaký druh vlčího tance na hudbu, protože když psi kolem přestali, udělala další kolečko, aby je rozštěkala znovu. Tara s Brennou štěkat nechtěly a tak jim začala provokativně cpát tlapy do kotce 😀 To už se za řevu: „Grey, Grey!“ vypotácel rozespalý Karel. Objevil Darinu před Hittovým kotcem, ještě chvíli na ní pokřikoval: „Grey!“, než mu došel jeho omyl. „Tedááá, Darino!“ Opravil se, čubu odchytil a zamkl se v chatce.

Historka by to byla skoro nezajímavá, nebýt jejího pokračování, ze kterého se stala hláška víkendu. Neboť Dana, která přivedla tu bandu Rusů, začala shánět někoho, kdo by se s nimi domluvil a vyrazila ke Karlově chatce. Začala na ní bouchat a tak Karla, unaveného nočním dobrodružstvím, vzbudila. „Pojď dál!“ zavolal. Dana se o to pokusila. „Máš zamčeno, Karle.“ „To nevadí, pojď dál!“

Rusáci samozřejmě chtěli vidět psy cvičit, takže Karel Cviček dostal za úkol vybrat, kteří půjdou před kameru 🙂 Pochopitelně to padlo na Taru a Brennu 🙂 Pak reportér vyrazil dělat zase nějaké rozhovory a cvičit šli ostatní, do té chvíle, než si Rusové vymysleli, že chtějí natočit ještě obrany. Nastoupila pochopitelně Tara. S úsměvem jsme se dívali, jak jí to pěkně jde. Úsměv mi ovšem zmrzl v příští chvíli, když na mě Karel z placu houkl.

„Vezmeš Dinga!“ To nebyl dotaz, ale rozkaz :)))

„Cože? Dinga? Na co?“ Lezly mi oči z důlků.

„Na obrany.“ Odpověď doprovázená Karlovým roztomilým úsměvem byla tak odzbrojující, že jsem se bez dalšího dotazu otočila a šla pro psa. Už když jsem šla zpátky, došlo mi, že tohle bude průser jako vrata. Zastavila jsem nad placem u lavičky.

„Já ho v tom sněhu neudržím.“ Pronesla jsem stížnost jen tak do plénu.

„Chceš mačky?“

Překvapeně jsem se otočila po Tomášovi.

„Mačky?“

„Hej, také gumové. Ja ti ich donesiem a môžeš to vyskúšať.“

„Tak jo…“

Ty jeho „mačky“ byly jakési „nesmeky“, které mě ovšem uchránily od mezinárodní ostudy!

Dingo kousal všeho všudy asi desetkrát v životě a naposled kdysi na podzim 😀 Kupodivu to nezapomněl, naopak 🙂

Rusáci vypadali spokojení, Karel jakbysmet a Dingo byl nadšen, že konečně mohl zase lovit toho zlého pána 😀 Já odcházela vykoupaná ve vlastní šťávě, měla jsem fakt co dělat, psa udržet, a provázená výčitkou nesplněného slibu daného Daniele, že s Dingem do bonitace nebudu kousat… Ale co jsem měla dělat? 🙂

Myslela jsem, že tím to bláznivé vystoupení skončilo, ale ne! Ruský reportér si vzpomněl, že si chce taky zafigurovat! Čekala jsem s  naprostou jistotou, že tentokrát Karel vyšle zase Taru. Pěkně jsem se sekla. A skončila, tentokrát už s chabým, ale stejně marným protestem, na place znova.

„Proč Dingo?“ Špitla jsem opatrně směrem ke Karlovi, zatímco ruský reportér-figurant se chystal a Dingo si ho zkoumavě prohlížel.

„Protože nikdo jiný by to psychicky neustál.“ Skvělé a na mojí psychiku se tu nikdo neptá… A to jsem ještě netušila, co mě čeká!

Ruský reportér měl zřejmě zálibu v adrenalinu, nebo neměl tušení, jaký rozdíl je mezi ovčákem a čévéčkem 😀 A že mezi mnou a psem je rozdíl sotva 15kg asi nepostřehl vůbec. Měla jsem co dělat, abych psa udržela a ten šílenec mu klidně mával holýma rukama pár centrimetrů před čumákem! Zřejmě mu nedošlo, že stačí, aby mě Dinouš trochu poškubl a má po ruce, protože náš miláček by rozhodně nedělal rozdíl mezi rukávem a živým masem 🙂 Doufám, že kameraman zabíral psa a ne mě, jinak se asi diváci hodně pobaví, až uvidí, jak tam zděšeně třeštím oči 😀 No dopadlo to dobře, přežili to všichni ve zdraví. Jen já si musela jít převléct tričko 😀

Celé vystoupení pro ruskou televizi bylo ukončeno nástupem všech účastníků se psy, které zabírala kamera a reportér s úsměvem hovořil v superlativech o plemeni „čechoslovackij vlčak“, zatímco za zády mu psi dělali z nudy ptákoviny a házeli škleby jeden na druhého, až to skončilo rvačkou Grey s Eimi. Takže se jelo asi po páté od znovu. Na konci proslovu jsem měli všichni na povel „paka“ zamávat. Reportér tvrdil, že „paka“ je jakýsi ruský pozdrav. A my se mohli potrhat smíchy, zvlášť když to Petr Zítka okomentoval: „Stejně tam určitě říká: a teď vám zamávají paka!“ 😀

Po tradičním obědě na Sýpce Lukáš usnul v chatce a my zatím s Hankou sežraly (to se jinak říct nedá :D) zbytky našeho velikonočního beránka 😀 Byl tak dobrý a k tomu čaji se tak hodil… no nezbyl na Lukáše ani drobek 😀

Odpoledne následovaly obrany, které jsem se s Dingem rozhodla z logických důvodů vynechat a chtěla je nahradit poslušností, kterou jsme ráno nějak nestihli. Po posledním psovi jsem přivedla Dinga, leč nastal zásadní problém – Karel ve figurantských hadrech 😀 Čekala jsem, že to Karel vyřeší prostě tak, že se půjde převléct, ale zase mě dostal 😀 Vyřešil to tak, že zůstal stát sám nahoře a na plac se mnou poslal Jirku. Kterého nemohlo napadnou nic lepšího, než vzít svojí novou pozici výcvikáře pěkně z gruntu a vybalil na mě, ať začnu s hlášením jak u zkoušky. To mě zarazilo do země, neboť jestli něco nesnáším ještě víc, než chvíli, kdy si u zkoušky ve škole tahám otázku, tak je to toto trapně stupidní hlášení rozhodčímu. Přijde mi to nekonečně hloupé a navíc si za boha nemůžu zapamatovat, co se tam říká 😀 Nakonec jsem ze sebe cosi v tom smyslu vysoukala a podala mu ruku s hrůzou, co na to Dingo, jestli vyskočí a půjde mě bránit, tím spíš, když musel cítit, jak jsem nervní. Co dokáže s člověkem udělat jedna pitomá věta 😀

Zbytek výcviku pak samozřejmě probíhal v duchu „všechno špatně, nervní panička, o to všechno hůř, o to víc nervní panička“ až začal být nervní i pes a voral i to, co normálně ne 😀 No hrůza. Radši jsem ho sbalila a šli jsme na relaxační vycházku s Danteou 🙂 Psiska se vylítala a odpočinula a my ostatně taky 🙂 A mohli jsme se vrátit zpátky do kempu a zapojit se další začínající pařby 😀

Toho večera se pro změnu vyznamenala Aileen, nikoliv pokousáním :), ale překousáním – svého obojku 😀 Nadělala z něj cáry a došla si pro Monču do kantýny. Druhý den byla uvázáná na stahovák, zapnutý na stahování, přesto se z něj dokázala několikrát vyvléct! 😀 Dostala několik přezdívek typu Copperfield a Kájinek, nikdo ovšem nezjistil, jak to dělá 😀

Že na neděli hlásili další sněžení, jsme všichni věděli, ostatně vločky začaly poletovat, už když jsme šli spát. Ovšem to, co nás čekalo ráno, jsme nečekali :))) Místo aby se táborem rozléhala slušná přání dobrého rána, ozývalo se od každé chatka po otevření dveří: „A kurva!“ 🙂 Celkem asi nejlepší způsob, jak vystihnout čerstvě napadlých 15cm sněhu na velikonoční neděli 😀 Takže stopy zase nebudou…

Začalo se poslušností, která byla v těch závějích sněhu celkem zajímavá. Dingo byl od rána jak na pérku. K placu jsem za ní prakticky jela, zřejmě se těšil, že zase budou obrany. Na tenkém vodítku na výcvik jsem ho sotva držela. Pak uviděl Monču a vyškubl se mi úplně. Vyrazila jsem za ním celkem vlažně v domnění, že se přivítají a já ho v klidu odchytnu. Jenže ten zmetek si to náhle rozmyslel, Moniku oběhl a vrhl se na Mortyho! Fajn, tak máme další zářez za rvačku :/

Na plac Dingo nastoupil v ideálním rozpoložení – po rvačce úplně mimo, natěšený na obrany, které nebyly, a po Dantee, která cvičila před námi a teď byla na odložení. Divím se, že jsem donutila Dinga vůbec něco vnímat, natož cvičit 😀 High level poslušnost 🙂 Jinak řečeno – zase ostuda 😀

Aspoň, že Dantea cvičila hezky, zachraňovala čest Srdcerváčů. A nezklamala ani na obranách 🙂 Věřila jsem v ní, a už z její první reakce na figuranta mi bylo jasné, že jsem dobře udělala 🙂 Karlova poznámka, pronesená po prvním zákusu: „Druhý Dingo!“ mě zahřála u srdce 🙂 A měla jsem co dělat, abych se vítězně nešklebila na Jirku, za ty jeho poznámky o „slovenských krasavcích“ 🙂 Dantea dokázala, že Srdcerváči jsou nejen krásní, ale taky nadměrně šikovní :)))

Před obědem se Dantea vyznamenala tím, že sežrala balíček rumových pralinek a dostala z toho sr… průjem. Romana měla strach, aby to v hospodě vydržela, ale dobře to dopadlo… škoda, mohla být nějaká další vtipná historka 😉

Po obědě jsme vyrazili opět na vycházku, tentokrát jsme obešli celou Jevišovickou přehradu, což nám dalo asi hodinu a půl. Psi lítali a hráli si jako utržení ze řetězu. Výcvik je taky fajn a baví je, ale lítání se smečkou po lesích, to je prostě to, pro co byli stvoření :)))

Trochu tím zahanbím Danteu (i když jen malinko), ale to prostě nejde se nepochlubit, jak mám skvělého psa 😀  Dvakrát jsme za procházku potkali srny a dvakrát se mi podařilo Dinga odvolat, i když Dantea za nima odběhla 🙂 V takových chvílích vždycky nemám daleko k tomu, prasknout pýchou 😀 Do té doby, než zase provede něco, co mě vrátí na zem… 🙂

Z procházky jsme přišli rovnou na obrany, i přes to oba psi kousali perfektně. Nebyla na nich znát únava, hlavně na Dantee ani trochu. Jsou prostě úžasní :)))

Večer pokračovala další pařba, tentokrát už poslední. Padal jeden padák za druhým a všichni byli brzy v náladě. Lukáš začal vyprávět vtipné historky, především perfektním předvedením scény „vítání s Dingem“ bavil široké publikum. Brečeli jsme smíchy :))) Padaly další hlášky a Karel přišel s teorií, jak se pozná čévéčkář – že ze všeho nejčastěji pro svého psa používá povel: „Nedělej to!“ 😀 Což teda naprosto sedí :)))

Spát jsme odcházeli někdy k ránu, Lukáš se divil, že „Už?“. Mě to nepřišlo už, když jsme tu každý večer zůstali mezi posledními :)))

Ráno bylo po větší „oslavě“ ospalejší než jindy. Uvařila jsem čaj a kecla si ke stolu k ostatním a zírala líně z okna. Když tu za oknem proběhl pes. Ospalý mozek se probral a zaregistroval, že je něco špatně. Pes na volno! Druhá myšlenka byla identifikace zvířete. To byla Aileen! Dobrá, ta se porvat s nikým nepůjde, ale stejně je třeba odchytit.

„Zase zdrhla Aileen!“ Oznámila jsem do éteru a vyskočila a běžela ke dveřím. Dveřma jsem téměř sejmula Moniku, která stála za nimi, náruč plnou věcí na snídani. Aileen jí stála za patami.

„Jé promiň!“ Vyhrkla jsem a zaregistrovala psa.

„Co je?“ Monika se vzpamatovávala ze šoku a nejspíš si oddychla, že jí dveře o fous minuly 😀

„Jo, ona je tu s tebou!“ Pronesla jsem nesouvisle a podívala se na psa. Monika se otočila po směru mého pohledu.

„Co tu děláš?!?“ Vyvalila oči na Aileen.

Malý Copperfield se stihl vyvléct ze škrťáku během několika sekund a Moniku doběhnout, aniž by si toho všimla 😀

Následoval poslední trénink obran a pak výklad stop pro začátečníky. Přizván byl i Dingo, aby předvedl, jak funguje klikr. Při té příležitosti jsem zjistila, že si zvládl nakousat obojek, zmetek. Fakt by s tou Aileen byli skvělý pár, jsou to oba úplně stejný magoři 😀

Stavili jsme se ještě na oběd a koupit výborné větrníky a pak vyrazili domů. Lukáš byl svým nočním vystoupením asi značně unaven, takže odřídil asi 50km, pak to vzdal, posadil mě za volant a zalomil to a spal až domů 😀 Ale dojeli jsme v pořádku, tak dobrý 😀