Moje (teď už bývalá) spolubydlící z koleje je zrovna na několik týdnů na praxi v Náchodě a tak mě pozvala na návštěvu 🙂

Vyrazila jsem už v pátek, a jak jsem se tak vezla vlakem na Hradec, známou cestou, přepadala mě trochu nostalgie 🙂 Co naplat, studentská léta jsou asi opravdu tím nezapomenutelným úsekem v lidském životě :))) Veškerou nostalgii zrušila Iveta, když mě hned z nádraží zavedla do Vaffle cafe 😀 Naprosto výborné kavárny, kde mají naprosto výborné vafle 🙂 Cpaly jsme se, až se nám dělaly boule za ušima 😀 A povídaly o všem možném, co se nám stalo za ten půlrok, co jsme se neviděly 🙂 Paráda 🙂

V sobotu byl v plánu výlet do Adršpachu a Teplických skal. V Ádru jsem byla naposledy coby asi pětileté dítko a v Teplických skalách asi před dvěma lety, leč jsem jimi akorát probíhala při Krakonošově treku, takže jsem byla ráda, že se tam podívám znovu 🙂 Přidali se k nám Ivety spolužáci Jana „Hlava“ s Pepou. Hlava měla auto, takže byla cesta o to zábavnější 🙂 Ale podařilo se nám ho úspěšně rozmrazit, cestou se neztratit a i zaparkovat 😀 Chtěli jsme se sice vyhnout placenému parkovišti, ale nemohli jsme najít jiné místo, a když jsem kolem parkoviště, ze kterého na nás hlídač horlivě mával, projížděli už po třetí, usoudili jsme, že se nedá nic dělat, a zaparkovali tam 🙂

V plánu bylo projít půl zeleného okruhu v Ádru, pak po žluté přejít do Teplických skal, obejít modrý okruh tam a pak se vrátit a dojít zbytek zeleného okruhu. První část se dařila 🙂 Procházeli jsme impozantním skalním městem, nepotkávali skoro nikoho a užívali si výtvory, které ve skalách vytvořil sníh a mráz 🙂 Ledové ozdoby na skalách, nádherně zamrzlé vodopády i namrzlé chodníčky a schody, které byly místy celkem o život a sotva schůdné 😀

Sešli jsme po žluté turistické podle plánu do Vlčí rokle… a tam jsme skončili 😀 Dál byla cesta absolutně neschůdná, leželo tam hodně sněhu a skály byly namrzlé :/ Rozhodli jsme se to neriskovat a prošli jsme roklí ven ze skal. No aspoň jsme se rychlou chůzí bez zastávek zahřáli 🙂 Vylezli jsme na zříceninu hradu Adršpach – nic tam vlastně nebylo, jen zbytek nějaké klenby a studně. A dali jsme si tam svačinu.

Další postup byl zase trochu adrenalinový a v jednom úseku, kdy cesta šla po uzoučké cestičce po úbočí skály a vedle byl asi 5m sráz a chodníček byl jeden led, jsem se fakt docela bála 🙂 Ale zvládli jsme to a dostali jsme se nakonec zase zpátky na původní zelený okruh, akorát jsme ho teď šli v protisměru. Byla to ale docela sranda, například průchod myší dírou, která je jen asi 50cm široká, takže se tam člověk sotva nacpe, ale zároveň vede do kopce a byla taky pěkně uklouzaná, to bylo fakt celkem dobré 😀

Nakonec jsme ještě potkali u kaple s pomníčky horolezců paní, co vypadala jako „babička Hříbečka“ :))) Zkoumala ty pamětní desky a ptala se mě, co to jako je. Když jsem jí řekla svoje mínění, že jsou to horolezci z okolí, kteří nejspíš někde zahynuli, nebo možná i jen prostě zemřeli už staří, začala se divit, že přece některým bylo i kolem šedesáti let, že přece už nemohli lézt po skalách. Když jsem jí na to odpověděla, že mému tátovi je taky šedesát a leze, málem jí to skolilo 😀

Výlet to byl každopádně super, akorát nás trochu odrovnal. Když jsme si s Ivet v Náchodě zašly ještě na oběd, mysleli jsme, že tam  usneme 😀 Přemluvili jsme se ovšem jít ještě znovu na vafle 🙂 Iveta slibovala ještě sympatického číšníka (včera tam byly holky, dneska určitě bude mít směnu on), ale bohužel tam byl jiný 😉 Ale vafle byly stejně výborné 🙂

Následně jsme se přesunuli do hospody, kam dorazil i můj spolužák Jenda, z Náchoda 🙂 Jenda, vtipálek a sympaťák, co chvíli nezavře pusu a dokáže se bavit s kýmkoliv o čemkoliv, nás konečně probudil 😀 Holkám se rozhodně líbil 😉 A já si v té chvíli uvědomila, jak podivný vztah mám ke všem svým spolužákům 😀 Už mám tak nějak pocit, jako by to byli moji sourozenci nebo tak něco, a v životě by mě ani o klukách nenapadlo přemýšlet jinak, než jako o „bráchovi“ 😀 Úplně mě překvapilo, když Jendu začaly Ivet s Hlavou hodnotit jako chlapa 😀 Fakt asi něco špatně 😉

Na chvíli se ještě stavila taky Péťa, Jendova přítelkyně, která pro něj přijela. A pak jsme se rozhodli vyrazit na diskotéku do Laguny 😀 Jak já tenhle styl hudby a vlastně i zábavy zrovna nemusím, tak na podobné akce chodím akorát, když mě tam někdo dotáhne 🙂 A tak mi to pak přijde celkem dost sranda 😀 Spát jsme šli asi ve dvě 🙂

Ráno jsme se povalovaly, jak dlouho to šlo, takže jsme vstávaly asi v deset 🙂 Šly jsme se ještě projít po Náchodě, k zámku a k oboře, kde jsme viděly muflona a jeleny sika, které jsem viděla na živo prvně, tak jsem z toho měla radost 🙂 A pak už jsem vyrazila zase zpátky domů 🙂

Každopádně ještě mi zbývá ochutnat několik druhů vaflí a vidět toho sympatického číšníka 😀 Takže mi nezbývá, než tam jet za Ivetou ještě znova :)))