Dnes je to právě dva roky co naše malá šedivá kulička spatřila světlo světa :o)

Stejně jako před rokem, musím i letos konstatovat, že „to to uteklo!“ :oD A mám pocit, že tento rok uběhl ještě rychleji než předchozí… První rok s Dingem byl do poslední chviličky vyplněn těmi nejdivočejšími zážitky, nejhroznějšími průšvihy a nejšílenějšími šílenostmi :o))) A tak ve spádu všech událostí letěl čas jako splašený, ale zároveň byl ten rok plný zážitků děsivě dlouhý… a děsivě dlouhé bylo čekání na to, až to bláznivé zvíře konečně dospěje a dostane rozum. Všichni nám tvrdili, že až mu budou tak dva roky, dostane rozum… skoro jsem jim nevěřila. A pak se to stalo! :o)

Dva roky tehdy byly ještě tak půl roku daleko, když jsem si najednou uvědomila, že průšvihy, hlouposti, problémy a šílenosti poněkud řídnou… že občas už uběhne i několik dní bez toho, aby Dingo něco provedl. A občas se už chová opravdu jako dospělý rozumný pes :o) A tak přestaly i dny ujíždět bláznivým tempem a život se začal vracet k pozvolnějšímu tempu a tak začal i tak nějak normálně plynout a tím rychleji ubíhat… :o)

A proto musím zase konstatovat, že to uteklo :o) A co víc dodat? Asi už skoro nic… snad jen, že Dingo je samozřejmě ten nejlepší pes na světě a jsme rádi, že ho máme… a doufáme, že on je aspoň trochu rád, že má nás a moc nelituje toho, že si za svoje páníčky vybral zrovna nás :o))) Snad s námi bude mít trpělivost i nadále :o) Přeju nám všem hodně štěstí a sil do dalšího společného soužití na dalších ještě tak aspoň (loni jsme psala patnáct, tak to letos musím o jeden snížit :o)) čtrnáct let :o)))

No a všechno nejlepší samozřejmě přejeme i Dingovým sourozencům!