Tento víkend jsme vyrazili již na třetí letošní canicross a to do Jičína. Tentokrát jsme si s Lukášem prohodili role – Lukáš si hrál na závodníka a já na asistenta a fotografa :o)

Jičín jsme si opět vybrali z důvodu blízkosti ;o) Byli jsme varování, že se jedná tak trochu o bahenní lázně :o) Sami musheři tyhle závody nazývají „podzebínské bahnění“ (podle vrchu Zebín, pod kterým závody probíhají). Celé zázemí bylo trochu spartánské (to už jsme tolik nečekali, rozmazlení předchozími zkušenostmi) – v prostoru kde jezdí závody off-roady, takže všude hory bahna, včetně prostoru startu a cíle a místa na stanování, najít kus trávy na postavení stanu dalo práci :o) Zázemí tvořila budova s bufetem, toť vše – místo záchodů toyky, místo sprch dřez a hadice se studenou vodou.

Dorazili jsme večer už za tmy, odprezentovali se, dali si jednu kofolu a šli „spát“. Vytí huskounů a malamutů člověk přestane po chvíli vnímat a docela příjemně se u toho usíná… ovšem štěkání čechohoráků hned vedle našeho stanu se už moc přeslechnout nedalo :o) Ale co hlavně – byla pekelná kosa :o))) Sice nebyla taková, že bych se klepala a nemohla usnout, ale taková, abych se budila, jo. Lukáš se budil taky. Jediný, kdo byl spokojený, byl pes :o) Pohodlně se rozvaloval, zjevně nadšen, neb ve stanu je teplej, než v boudě :o)

Ráno se mi fakt nechtělo vylézt ze spacáku a obléknout zimní bundu… přece jen jsem asi trochu fajnovka… :o) Start byl až v jedenáct a tak jsem si zatím šli projít trať. Byla jen 4,8km a prakticky celá po rovině. Ovšem terén byl fakt síla! Všude, úplně všude bahno… místy takové, že měl člověk strach, že tam nechá botu a už jí někdy nenajde… a když se zastaví, tak ho to vcucne celého i se psem – nebo rovnou celé spřežení i s károu :oD A kde nebylo bahno, byla voda. Výborným zpestřením byl rovnou brod přes potok ;o)

Start byl v jedenáct hodin. Já šla zatím, co se Lukáš s Dingem chystali, fotit na trať. Byl to celkem zážitek – psům se do bahna nechtělo a tak se, k nelibosti a nadávkám musherů, pokoušeli všelijak flákat. Psi v druhých a dalších řadách spřežení vypadali hned po startu jako dalmatini a všichni komplet jako polomáčení :o) Do cíle pak dojížděla spřežení jedno jako druhé – všichni jednolité hnědé barvy psi, káry, kola, jezdci… No moc hezké :o)))

Byla jsem celkem ráda, že tentokrát neběžím :o) Ačkoliv, když jsem viděla svoje potencionální soupeřky, smích mě přešel… Zjevně bych měla docela velkou šanci na slušné umístění. Ale to člověk nemůže vědět dopředu, no ;o)

Lukáš s Dingem přiběhl celkem spokojený, Dingo se prý snažil, dokonce velkou část trasy cválal… což je u něj dost neobvyklá činnost :o) Zdálo se, že si to oba užili :o)))

Po závodě jsme si dali oběd, potkali pár známých, nějaká ta čévéčka, jak jinak – Petra s Bardem Jantarowa Wataha, který závodil s Lukášem, Janu Zetkovou s Orkou a nového známého Huberta Sotis 🙂 S dalšími lidmi jsme seznámili, za chvíli budem mezi mushery jako doma :oD

Jako kulturní vsuvku jsme si dali návštěvu Jičína, kde jsme oba s Lukášem už hezkou řádku let nebyli, oba naposled coby děcka. Večer jsme pak chvíli poseděli v bufetu, ale asi v jedenáct jsme šli spát. V noci pak bylo přece jen trochu menší zima.

Ráno byl start v deset. Startovalo se v pořadí, jak se včera doběhlo. Lukáš s Dingem vybojovali pěkné páté místo z devíti závodníků a dnes měli úkol ho udržet :o) A já šla fotit k brodu přes potok, což byla celkem zábava – psů se do vody pochopitelně nechtělo a zkoušeli vymyslet různé způsoby, jak se jí vyhnout… švanda :o)

Dneska přiběhl Lukáš už trochu míň nadšený, Dinouš se prý víc flákal, nechtěl běžet, popotahoval ho za sebou… Ale i tak doběhli v pěkném čase a bez ostudy :o)))

Po závodě jsme si dali další kulturní vsuvku – výstup na Zebín. A taky lov na ovce :o/ Naštěstí ovce byly za ohradou, Dingo dostal za vyučenou a cestou zpátky už je jen z dálky pozoroval a vychcaně si chodil pro pamlsky za odměnu, že k nim neběží, hajzlík :oD

Ačkoliv Lukáš si stěžoval, že Dingo běžel dnes hůř než včera, měli skoro na vteřinu stejný čas a ten jim stačil k udržení pátého místa :o) Na vyhlášení dostali hromadu různých blbostí a granulí atd. a ještě byli vylosování v tombole, takže taška dalších věcí, včetně kávového servisu z karlovarského porcelánu – ten nás fakt pobavil :oD

No každopádně opět Dingo ukázal, že je „nejlepší z nejhorších“ :oD Nechali s Lukášem za sebou všechny „normální psy“ včetně Petra s Bardem, ale nedokázali předběhnout žádného ohaře či ESP, ti jsou prostě jiná liga. Nic méně kdybychom hooodně trénovali, tak možná… :o)))

Výsledky: trasu dlouhou 4,8km uběhli v sobotu za 21:48 minut a v neděli za 21:50 minut, průměrnou rychlostí 13,2km/h.