Zúčastnili jsme se dalšího canicrossu, tentokrát v Červeném Kostelci :o)

Na místo činu jsme vyrazili už v pátek večer kvůli prezentaci a přes Hradec, kvůli Lucčině oslavě narozenin :o))) Chtěli jsme se tam jen na chvilku zastavit, ale nějak se to protáhlo a tak jsem do Kostelce dorazili těsně před půlnocí a prezentovali se tři minuty před skončením prezentace ;o) Aby to všechno hezky začalo, tak jsem cestou zjistila, že jsem si doma zapomněla půlku věcí na sebe, které se ještě sušily :o) Tříčtvrťáky jsem měla oboje, akorát triko jen jedno s krátkým rukávem a s dlouhým žádné :o)))

V sobotu byl start až v poledne, což bylo fajn, jelikož v noci bylo trochu chladno a pochopitelně hlučno (kéž by ti psi jen vyli, ale co někteří dokáží vydávat za zvuky, to mi hlava nebere :oD ještě že Dingo už si na to zvykl a celou noc spal jako zabitý) a tak jsme si rádi ráno trochu pospali :o))) Nasnídali jsme se, prošli si skoro celou trať, pokecali s Víťou – jedním známým který tu byl za pořadatele, a užívali si nádherného počasí. Bylo teploučko, až skoro dost. Dingovi to bylo jedno, ale mnozí psi vypadali uvaření ještě dřív, než vyrazili na trať.

Start byl pro canicross hromadný hned v poledne, ženských nás bylo patnáct, takže jsme startovaly na dvě vlny. Dingo se na startu tvářil jako týraný pes, absolutně na nervy z postroje a všech těch psů kolem sebe (jako bychom ho od mala netahali přecpanými výstavními halami apod.). Ovšem jak se odstartovalo, vyrazil s nadšením vpřed. Pak už ale bylo hůř. Celou trať táhl tak střídavě. Obvykle začal táhnout když viděl v dálce lidi, když to bylo z kopce nebo když měl pocit, že se vracíme zpátky. Navíc jsme se neustále předbíhaly s nějakou holkou s husky, nakonec se nám psi málem servali :oD

Před cílem se opět ukázala Dingova inteligence – nevím, jestli pochopil moje volání „Jdeme domů!“ nebo prostě viděl cíl, ale vyrazil jako šílenec. Kolem holky s husky jsme prosvištěli jako vítr a do cíle vletěli rychlostí, za jakou by se po 5km nemuselo stydět ani ESP… akorát že ti tou rychlostí běží celých těch 5km a ne posledních 100m :o/

Za odměnu si Dinouš našel kamarádku – fenku ČSV Winnie z Litavské kotliny. Sympatická fenečka :o) Nejkrásnější bylo, že já mezi všema těma huskounama a všelijakýma křížencema chvilku přemýšlela, jestli to fakt vidím čévéčko nebo je to jen nějaká divná husky… ovšem Dingo nepřemýšlel ani vteřinu, jak jí uviděl, bylo mu to jasné. Zajímavé, jak si pes dokáže poznat vlastní plemeno :o)))

Odpoledne jsme si zajeli na nákup do Kostelce a než jsme se vrátili, snesla se na areál šílená mlha od rybníku vedle, ochladilo se tak asi o deset stupňů. Tak jsme si zalezli do stanu, najedli se a všichni tři usnuli :o))) Večer jsme nechali psa spát v autě a přemístili se do hospůdky. Bylo tam příjemné posezení, kecali jsme se Víťou a jeho známými, hrála super kapela, co hrála i na Stezce vlka :o) Šli jsme spát asi v jedenáct.

V neděli bylo stále pěkně hnusně, zima a mlha. Musela jsem půjčit Lukášovo triko :oD Start v deset hodin. Jelikož jsme po včerejšku byli devátí, startovali jsme až v druhé vlně. Dingo už se dneska tvářil méně týraně a když před námi odstartovala první vlna, se zběsilým štěkáním se snažil vyrazit za nimi! Tak nevím, jestli mu to trochu neleze na mozek a nezačíná si myslet, že je husky :oD

Dneska Dingo spolupracoval ještě méně než včera. Kus jsme běželi s Bárou Boudovou, ale nakonec nám utekla. Pro změnu jsme se předbíhali s Janou Henychovou, které jsme nakonec utekli v šíleném seběhu :oD Kopce dolů jsou evidentně naše silná stránka :o))) To jsou místa, kde Dingo běží naplno a krásně táhne… a já letím vzduchem a snažím se dívat, kam došlapuju… aspoň trochu :oD Jinak ale Dinouš dost zevloval, hlavně se pořád chtěl jít dívat na nějaké lidi u trati, jestli tam není Lukáš a tak… bylo to dost otravné. Do cíle sice běžel, ale už v tom nebylo tolik nadšení jako včera.

Nakonec jsme i v neděli vybojovali deváté místo a celkově tak skončili devátí z patnácti. Takže jsme opět obsadili TOP 10 :o))) Trať dlouhou 5,3km jsme v sobotu uběhli za 25:10 a v neděli za 25:08. Každopádně výsledek myslím celkem dobrý. Bára Boudová nebyla tak moc před námi a holka s husky taky ne, trochu ještě potrénovat a budeme jim stačit ;o) A na ty vpředu, na ty kašleme – s ESP se nedá závodit :o))) Ti psi nemají v hlavě mozek, i kdyby Dingo táhl poctivě celou cestu, nikdy nepoběží jako šílenec jako oni… Naším cílem je tedy do budoucna držet se na úrovni „lepších normálních psů“, zařazovat se mezi bezmozky nehodláme :o)))