Po roční odmlce jsme se opět vydali tradičně koncem dubna na vodu. Tentokrát byla vybrána Orlice.

Fotky jako obvykle zde.

Z hrubého nedostatku času jsme jeli letos pouze na dva dny, což se nakonec, vzhledem k tomu, že Dingo jel s námi, ukázalo jako více než vhodné:o)))

Větší část osazenstva vyrazila už v pátek 22.dubna večer, vlakem (a z části výlukovým autobusem:o/) do Kostelce nad Orlicí, kde jsme přespali v kempu a ráno si pak půjčili lodě v půjčovně přímo v kempu. Paní z půjčovny byla neskutečně milá a ochotná, nelze než půjčovnu doporučit:o) Ráno taky dorazil zbytek party a tak jsme mohli vyrazit:o)))

První den řeka tekla trochu víc, ale o to víc jsme stavěli:o) Ale i tak to byla krásná lína nížinná Orlice, ačkoliv tady pořád ještě s přídomkem Divoká:o) Byla samý meandr a labužnicky se plazila krajinou:o) Asi nejromantičtější a z hlediska biologa (hledisko vodáka v tuto chvíli takticky pomíjím;o)) nejkrásnější řeka, kterou jsem jela. Na večer jsme dojeli do Albrechtic nad Orlicí, těsně před kterými jsme minuli soutok s Tichou Orlicí a kde jsme taky potkali jediný jez – ať žijí neregulované řeky:o)))

Zašli jsme tu do místní hospůdky, kde měli dobrý guláš, ale jinak tu nebylo nic a tak jsme se vrátili zpátky na břeh řeky, kde bylo divoké tábořiště, a opekli jsme si buřty. Povětšinou se nám je podařilo ochránit před Dingem a jeho místním novým kamarádem, kteří jako parta starých lupičů číhali na každý vhodný okamžik, kdy se zmocnit něčeho na zub:o)))

Večer dorazili taky Wanec s Markétou, kteří na jedné z prvních zastávek zůstali zevlovat trochu déle, následně se cvakli a tak se sušili někde na louce fernetem, takže jim už pak dělalo trochu problém pokračovat v cestě:oD

Ráno jsme vstali „přiměřeně“ brzy:o) Cestou jsme už tolik nezevlovali, ale jeli docela rychle i když řeka tu tekla ještě pomaleji, než včera. Chtěli jsme se stavit ve Štěnkově na obědě, ale místní hospoda byla dost příšerná a ani tam prakticky nic nevařili, takže jsme se na to vykašlali a pokračovali do Krňovic, kde naopak byla hospoda úplně výborná. V době oběda byla sice nacpaná k prasknutí především cyklisty, ale i tak jsme se výborně najedli, nebo spíš přejedli. Odevzdali jsme tu taky lodě a pokračovali potom už pěšky do Třebechovic pod Orebem na nádraží.

Z Hradce jsem místo rychlíkem jeli tak trochu omylem osobákem a ještě navíc přes Jičín, což způsobilo problém především Tomášovi, který se potřeboval dostat do Staré Paky, ale nakonec jsme i tuhle vyhlídkovou jízdu po zapadákovech Českého ráje a okolí zvládli:o)))

Akci hodnotím jako vydařenou a za velké plus považuji to, že jsme to přežili ve zdraví my i pes, který byl po celou dobu více než vzorný:o) Šikulka je to, myslím, že málo které čévéčko by se dalo vůbec přemluvit, aby do lodi nastoupilo, natož aby si tam lehl a celou cestu spokojeně prospal:o)))