Včera nás po dlouhém trápení opustila moje milovaná rozmazlená myšička, Agatha z Hůrky.

Milá Agathko,

chtěla bych do několika vět shrnout vzpomínky na tebe, na tvůj život. Ale tvůj život byl tak dlouhý a plný zážitků, že nejde to napsat jen krátce…

Teď tu sedím a vzpomínám na první chvíle, které jsem s tebou strávila. Jak jsem si pro tebe jela do Prahy, jak jsi se mnou spořádaně cestovala přes celou Prahu a vlakem do Hradce, jak jsem měla strach, že budeš z toho všeho vyděšená, dala jsem si tě pod tričko, aby ses cítila v bezpečí, ale moje malá Agathka už tenkrát ukázala co z ní bude, a místo vyděšeného sezení v kapse, musela prozkoumat celé kupé.

Když jsem tě přinesla domů a měla jsem o tebe starost, aby ti Felinka, už o tolik větší než ty, neublížila a místo toho jsi ty vyprášila kožich Felče, a pak časem se z vás staly tak nerozlučné kamarádky, i když jste každá byla tak jiná, byly jste jako jedna duše ve dvou myškách.

Pro svou úžasně přátelskou povahu jsi se stala miláčkem všech, kdo tě uviděli. Stala ses takovým naším školním maskotem, každý si tě vždycky chtěl pohladit, pochovat, pomazlit… A já věděla, že se na tebe můžu spolehnout, že tě můžu půjčit klidně cizím dětem ve vlaku a ty nikdy nikomu neublížíš a nikdy nezpanikaříš a neutečeš, vždycky jsi byla takový malý „lidumil“. Říkala jsem ti někdy nutrie, protože jsi nebyla zrovna drobeček, víc jak půl kila je na holčičku docela slušná váha, ale nikdy si nebyla tlustá. Nebyla jsi podle standardu, krásná podle pravidel, ale přitom jsi byla nádherná, měla jsi v sobě nějaké myší charisma, které donutilo každého, se nad tebou rozplývat, třeba veterináře, který z tebe byl úplně „na větvi“, nebo celou partu potkanářů, když jsem tě vytáhla na výstavě z přepravky…

Nebyla jsi hloupá, ale nebyla jsi ani žádná potvůrka mazaná, vždycky jsi byla jako takové malé děcko, nevymýšlela jsi žádné velké vylomeniny, co jsi provedla jsi vždycky okoukala od Felinky, a když ti holky něco provedly, chodila sis stěžovat ke mě. Na dlouhé mazlení jsi nikdy nebyla, ale podrbat za ouškama ses často přišla a co jsi milovala, bylo dávání pusinek. Vydržela jsi celou věčnost mi olizovat ruku, dávat pusinky, nechat se u toho hladit a drbat.

Milovala jsi jídlo, cokoli se dalo sníst, bylo tvoje. Možná proto jsi objevila kouzlo agility, pro kousek dobroty ses mohla přetrhnout a tak ses naučila běhat přes překážky a ohromě tě to nadchlo, bylo nádherné tě vidět, s jakým zápalem a nadšením se na agility vrháš.

Cestování po venku tě nikdy moc nebavilo, takže jsem tě nakonec ven přestal brát, ale kolikrát jsem tě měla někde s sebou na různých výletech, procházkách… dokonce i několik dní na čundru. Všechno jsi to krásně zvládala a chovala se naprosto vzorně.

Uměla jsi taky úžasně tvrdě spát, zvlášť na koleji v mých peřinách, tam jsi spala hrozně ráda, a já pak, když jsem tě potřebovala vzbudit, jsem měla co dělat, aby se mi to podařilo, musela jsem s tebou kolikrát zatřást, aby ses probrala. Mám několik nádherných fotek, jak se povaluješ v peřinách, tvrdě spící.

Na cizí myšky jsi byla trochu hysterka a když jsem přinesla Iulinku i potom Caramelku, vždycky jsi dělala hrozné scény a nechtěla jsi je u sebe, tvářila ses, že jsi hrozně zlá, ale nakonec jsi vždycky dostala rozum a obě sis je oblíbila, i když Felču ti nikdy žádná nenahradila.

Byla jsi takový můj rozmazlínek, a když jsi v necelém roce dostala zápal plic, ohromě jsem se o tebe bála, ale tys to úžasně zvládla a uzdravila se. Když ti byl rok a půl a odešla Felinka, byla jsem z toho nešťastná, ale ty ještě mnohem víc. Felča byla tvoje druhá já a ty jsi tak těžko nesla její odchod a pro mě bylo hrozné vidět, jak se trápíš. A k tomu všemu se ti objevil ten nádor. Bylo to jako naschvál, hned potom, co Felixa zemřela při operaci skoro stejného nádoru, to přišlo i u tebe. Byla jsem z toho nešťastná a byla bych tě nechala operovat, ale paní veterinářka operaci nedoporučila a tak jsem na ní nešly. Nevěřila jsem, že tu budeš ještě tak dlouho, jak jsi byla. Ale uběhlo půl roku a ty jsi oslavila své druhé narozeniny a nádor se zvětšil jen trochu a tys byla pořád tak čilá a veselá, jako by ti nic nebylo. Jenže přesně na den tvých narozenin jsem ti objevila nádor další a ten první se začal zvětšovat. Rostl a rostl a tobě začínal ubírat sílu. Začala jsi hubnout, až jsi byla úplně hubeňoučká a droboučká, že jsem ti mohla spočítat všechny žebra, každý obratel na ocásku.

Bylo strašné, dívat se, jak chřadneš, jak můžeš pro ten nádor u zadní tlapky chodit hůř a hůř, ještě ti začala vypadávat srst, byl na tebe hrozný pohled. Jenže ty ses tvářila, pořád, jako že ti nic není. Snažila ses běhat a skákat, pošťuchovala ses s holkama, hrnula se pro jídlo, chtěla běhat agility… Když už bylo hůř a ty už jsi nemohla nikam vylézt, vyskočit, naučila ses chodit si mě zatahat za nohavici, abych tě někam vysadila, abych si tě vzala na klín podrbat. Na stará kolena ses stala ohromě mazlivou. Nádor začal dělat ošklivé věci, nemohla ses pořádně umýt, musela jsem tě ošetřovat, omývat… všechno jsi trpělivě snášela. Holky na tebe byly hodné a pomáhaly ti taky.

Když už jsi na tom byla opravdu zle, rozmýšlela jsem se, že tě nechám odejít, že už se moc trápíš a že to tak bude lepší. Jenže pak jsme vždycky viděla, jak se hrneš pro kus sýra, jak holky odstrkáš od misky, aby ses mohla první najíst, jak za mnou běžíš přes celý pokoj, zataháš mě za nohavici a usadíš se mi spokojeně na klíně a necháš se drbat, jak spinkáš šťastně s holkama v domku… Nedokázala jsem udělat to rozhodnutí, když jsem viděla, že ty ještě nechceš, že tu chceš ještě být s námi.

Nakonec ses rozhodla sama. Mrzí mě, že jsem s tebou nemohla být, když jsi odcházela, ale nebyla jsi sama, byly s tebou holky, Lukáš je našel u tebe ležet, když už jsi byla pryč. Měly tě rády a taky nechtěly, abys ještě odešla, teď sedí v domku celé schlíplé, ani piškot si skoro nechtěly vzít.

Na závěr bych ti teda chtěla říct, že jsem tě měla moc ráda a vím, že ty mě taky. Prožila jsi dlouhý život, dva a půl roku není málo, a věřím, že byl z větší části šťastný, protože já jsem se snažila, abys byla vždycky spokojená a měla se dobře, jak jen to šlo. Vím, že teď už je ti dobře, už jsi zase zdravá a krásná, jako jsi bývala, tak jak zůstaneš navždycky v mých vzpomínkách, jako nádherná veliká potkanice s černým, trochu prostříbřeným a trochu prorezlým kožíškem a bílým bříškem, nad kterým se všichni tak rozplývali. Konečně jsi se zase setkala se svou milovanou Felinkou, po které se ti tolik stýskalo. Teď už budete napořád spolu a šťastné za Duhovým mostem.