Tradičně jsme se zúčastnili akce 1000mil pro jeden cíl, tentokrát ve složení já, Friska a Markéta.

A taky Dingo, který se zúčastnil veteránské trasy. Uběhl zapřažen před kolo a vozíček s Friskou ve dvojce asi tři kilometry, tvářil se ukrutně ublíženě (přesto ale táhl a spolupracoval, i když s výrazem, že tohle jsem fakt po…) a tak jsem mu slíbila, že to bylo už úplně naposledy v jeho životě, kdy jsem ho oblékla do postroje a musel táhnout. Definitivní důstojné zakončení jeho sportovní kariéry 🙂 Díky Dingo, žes ty moje nápady celý život trpěl a byl jsi vždycky perfektním parťákem! A teď už jen zasloužený důchod 🙂

Friska odběhla svou etapu z Kolína do Žlebů. Běžela v ukrutném odpoledním vedru a druhou půlku trasy si chudák musela dát po asfaltu, protože kolem byl terén nevhodný na neodpružený dětský vozíček… Kompenzací bylo, že tam všude byly potoky a řeky, takže se aspoň patnáckrát koupala 🙂 I přes tyto podmínky, svých osm let a horší kondici (netrénujeme, no…) uběhla svých 42km v limitu pěti hodin i s přestávkama na plavání, svačení a jedno vláčení kola s vozíčkem krpálem kopřivama a ostružiním 😀

Takže jsme opět svým dílem přispěli na pomoc dětem s rakovinou a navrch se na zakončení 1000mil v Brněnské ZOO potkali s kupou známých 🙂

P.S.: Dinga na fotce z trati nemám, tak aspoň před startem všech důchodců 🙂