Dneska brzy ráno nás opustila Agnes z Jablonce…
Agneska byla takové „dítě smůly“, od narození se jí lepila na pacičky. Hned po narození se jí udělal abces na pupíku, který nešel vyléčit a tak jí po něm zůstala kýla. A proto jsem jí nedala novým majitelům, ale nechala si jí. Doufala jsem, že Agneska bude povahou po své mamce Cassince… Bohužel Agneska nezdědila po Cassče ani líbivý vzhled, ale ani drobet z její povahy… Byl to od začátku takový uzlíček neštěstí – všeho se bála, nechtěla se mazlit, nechtěla komunikovat, žila si vždycky ve svém světě, ani ostatních myší si valně nevšímala, nebyla na ně nikdy zlá, jen nevyhledávala jejich společnost…
Na půl roce prodělala operaci té své kýly, která se stále zhoršovala. Zůstala jí po ní jizva, takže tím pro ní skončila výstavní kariéra, se kterou jsem pro ní počítala, protože zase tak úplně ošklivá nebyla 🙂
Byl jí sotva rok, když se dostavily další zdravotní problémy – nádor na mléčné žláze. Naštěstí rostl pomalu… Pak se přidaly nějaké podivné chronické dýchací obtíže, které nešly léčit. V roce a půl prodělala Aguška nějaké podivné onemocnění, projevy to mělo jak nádor hypofýzy, dávala jsem jí den, dva… Agneska přežila týden, pak se začala zotavovat a do měsíce byla zase úplně v pořádku. Začala jen hůř slyšet a oslepla asi na jedno očko, což ovšem nebylo nijak poznat. Následně během půl roku prodělala asi dvě mrtvice, ze kterých se vždy za několik dní zase sebrala, jen chodila víc a víc nakřivo. Dokázala se ale stále o sebe postarat, vyšplhala v kleci i na nejvyšší patro, venku běhala jako nic…
Agu oslavila druhé narozeniny a vypadala, že tu bude přes všechny ty neduhy ještě dlouho… Začala jsem z legrace říkat, že je nesmrtelná 🙂 Poslední nemoc jí ale definitivně dostala. Nejspíš další mrtvice… Přestala úplně chodit, jen se plazila. Hrozně ale chtěla dál bojovat, nebyla už schopná sama jíst, ale když jsem jí krmila, baštila jako o život… Den ode dne se to ale horšilo, tělíčko jí přestávalo poslouchat. Konečně na stará kolena začala být v posledních měsících mazlivá a vyhledávat kontakt a mojí pomoc… Ještě včera večer mi ležela na klíně, žižlala namočený piškot a spokojeně „si chroupala“, jak jí bylo příjemné, že jí mazlím a drbu… Evidentně jí nic nebolelo a byla ráda, že je se mnou. Do rána jí došly síly a opustila nás…